Za všech okolností by se návštěvníci venkovských oblastí měli vyvarovat toho, aby se u místních Thajců dotýkali jejich hlavy. Hlava je sídlem duše a tedy nejposvátnější místo těla. I přátelsky myšlené pohlazení po hlavě dítěte má často protichůdný účinek. Na hlavu Thajců by také neměl nikdo shlížet shora, čemuž se ale u normálně rostlých Evropanů často nedá zabránit. Noha je oproti hlavě špinavá, nedůstojná a také urážející! Dokonce i na Západě běžné překládání nohou přes sebe je tolerováno jen ve skrytosti pod stolem. Ve větších městech není nutné tyto zvyklosti až tak přísně dodržovat.

Před vstupem do modlitebny chrámu nebo do obývacích prostor soukromého domu je zvykem si vyzout boty. Při návštěvě náboženských míst je třeba dbát, tak jako i v ostatních zemích, na vhodné oblečení a chování. Také buddhističtí mniši, sochy a ostatní náboženské symboly by měly mít přiměřené zacházení. Je důležité vyvarovat se jakýchkoliv kritických poznámek, týkajících se vysoce ctěného královského domu. Thajci jsou velice zdvořilý, zdrženlivý a zcela přátelský národ. Turisté by nikdy neměli dávat najevo svůj hněv a při nedorozuměních by měli zůstávat klidní a zdvořilí – použít thajské "Jai Yen" (chladné srdce).

Něžnosti mezi mužem a ženou nejsou v přítomnosti dětí běžné – a to ani v případě, že se jedná o jejich vlastní děti. Ani u zamilovaných mladých párů není zvykem se na veřejnosti držet za ruce. Pro thajské muže není myslitelné, aby se na veřejnosti dvořili ženám. Ženy, které sem přicestují bez doprovodu, se tak nemusejí obávat permanentního obtěžování od místních mužů.